Standa Salvet (») | 24. 8. 2013 | přečteno: 3186×
Sedim na nádraží a tupě zírám na kraj perónu, kde se prostor propadá do kolejiště. Bradu v dlaních, lokty vopřený o kolena. Vzpomínám. Moc toho není. Pětadvacet let jsem žral prach v jednom skladu. Pětadvacet let jsem poslouchal ty keci vo pracovní morálce, bezpečnosti práce, přístupu k zákazníkovi. Pětadvacet let jsem poslouchal jak hodinky. číst dál
2024 ©