
Byl první máj, byl lásky čas. ...Seděl jsem na zahradě a hlídal děti. Už jsou natolik velké a samostatné, že zvládají plácat bábovičky samy. Prostě pohoda. Rodinnou idylku dokreslovalo cvrlikání ptáků a občasné zabučení krav, které k nám doléhalo z nedalekého kravína. Jenže zahálka mě nikdy nebavila a obvykle to nicnedělání moc dlouho nevydržím. Nesnesitelná lehkost bytí mě donutila vrátit se k rozečtenému Respektu(č.17).
číst dál