Několik slov o lásce

Ten den Roman zrušil Štědrej večer. číst dál

Adam byl poslední muž. Už padesát let se na světě rodily jen ženy. Vedlejší účinek léčby neplodnosti, nebo důsledek války vedené tajnými zbraněmi? Nevěděl. Už když se narodil, byl genetickou kuriozitou. Naprosto vzácným, ojedinělým výskytem chromozomu „Y“. Lidstvo pomalu vymíralo po meči a on byl jeho jedinou nadějí. Pochodní ve tmě. číst dál

Když tály ledovce, pořád pršelo. Slunce ten rok ještě pořádně neohřálo zem, léto skoro ani nezačalo a listy jírovce kaštanu už zhnědly. Večery už byly chladné. Neodvratné znamení, že se blíží podzim. Jediný člověk v panenské náruči rajské divočiny nehybně seděl zabalený do kožešiny a tupě zíral do žhavých uhlíků ohně. číst dál

Za sedmero horami a devatero hvozdy žil, byl jeden muž, který naneštěstí potkal vílu. Z pohádek velmi dobře věděl, že na víly se nesmí sahat. Když se jich někdo jenom zlehka dotkne, třeba jen konečky prstů pohladí jejich rameno, rozplynou se v mlze. Zmizí navždy. Na prstech, po tom doteku, zůstane jen slaná slza. číst dál

Vyprávěl mi, jak ze střechy kostela spadl kříž. Ještě dnes mu zní v uších po tom hlasitým nárazu. Jako kdyby někdo vystřelil z děla. Ještě dnes prej cejtí v kolenou ten silnej otřes země, když těžkej kamennej monolit dopadl na zem a roztříštil se. číst dál