Plastic people of the Universe pro mě vždy byly zosobněním odvahy a vzdoru proti totalitnímu režimu, ale až do nedávna jsem od nich nic neslyšel. Proto, když se objevila celá kolekce jejich alb na pultech jednoho nejmenovaného výprodejového obchodu, neváhal jsem a pár kousků si koupil. Sotva jsem pak dorazil domů, hned jsem jedno z nich hrdě zasunul do věže, pro poprvé jsem si vybral Pašijové hry, pohodlně se usadil a že se nechám unášet líbivými tóny. Namlsán skvělým Krylem, jehož písně shledávám veskrze geniálními a kterého jsem si imaginárně zařadil do stejné kategorie protest songu z období ,,kulturního temna“ sedmdesátých let. Těšil jsem se na přinejmenším srovnatelný hudební zážitek...
číst dál