Bůh stvořil vesmír ve Velkém třesku, aby v něm dal vzniknout životu. Ze života povstanou inteligentní bytosti, které osadí dušemi. Duše vznikají z boha. Miliardy let se budou vyvíjet karmickou cestou a nakonec z nich povstane další bůh, původce dalšího velkého třesku. Tím vznikne nový vesmír. Ve velmi inspirujících světech se může zrodit dokonce více stvořitelů. Časoprostorových bublin může být nekonečné množství.
Podle posledních genetických závěrů nebyli neandrtálci našimi přímými předky, ale pouze slepá vývojová větev. Asi před 40000 lety se na planetě Zemi objevila nová rasa. Skutečně přišla z ráje, jak je popsáno v Bibli? Podvědomě vnímáme ráj jako panenskou přírodu. Oblast, někde v jižní Africe, kde se podle archeologů objevili první jedinci druhu Homo sapiens sapiens. Nevyvinuli se ovšem přírodním výběrem, jako ostatní živočišné druhy. Bůh geneticky modifikoval jeden pár neandertálců. Lidstvo povstalo z Adama a Evy, prvních lidských bytostí s duší.
Lidstvo bylo miminem, které Hospodin musel krmit a ochraňovat. Oficiální archeologické prameny uvádějí, že se pralidé živili sběrem, ve skutečnosti se však jednalo o „pseudonáhodně“ nalezené kousky biomateriálu. Konkurence byla veliká, tolik jídla by sami najít nemohli. Někdo jim musel občas nějaké podstrčit. Tak velcí, neohrabaní jedinci se sběrem potravin uživit nemohli. Předkové nedisponujícími žádnými drápy, zuby nebo rohy by určitě bez ochranné boží ruky nemohli úspěšně projít úskalími evolučního boje o přežití.
V další fázi vývoje se po vzoru šelem naučili, zabíjet a jíst své oběti. Pojedli ovoce ze zakázaného stromu. Tím „ovocem“ nemohlo být nic jiného než krev. Musela přijít odplata, či řekněme usměrnění v podobě doby ledové. Bůh tak zchladil lidskou agresivitu a historie mohla v mladší době kamenné přivítat první zemědělce. O poznání klidnější bytosti než bývali lovci, které už neměli potřebu zabíjet na počkání. Nebeský otec nás tedy mohl popostrčit technologicky trochu dopředu. Naučil nás používat kovy. Nastala doba bronzová, ergo doba železná.
Lidstvo bylo ve stádiu ročního batolete. Jako si ono začíná uvědomovat své rodiče, tak i lidé poprvé připadli na myšlenku boha. A jako je svět batolat plný záhad, podobně si i člověk v neolitu neuměl vysvětlit některé podivné přírodní úkazy. Nezbylo mu než je klasifikovat jako projevy božích nálad. Uvědomme si, že děti též často nespravedlivě obviňují své rodiče.
Mezitím začaly vznikat první civilizace. Každá z nich byla provázána s nějakým náboženstvím. Všude na světě lidé odjakživa uctívali boha případně i více bohů. Starověká božstva představovala monumentální bytosti s nadpřirozeným schopnostmi. Podle psychologů rovněž takto dítě vnímá své rodiče. Na západní polokouli Bůh sepsal smlouvu s Abramem. Na východní pomohl najít Sitthartovi zlatou střední cestu. Doposud jsem měl čest seznámit se pouze s dějinami západní polokoule, a proto se dále budu věnovat výhradně jim. Věřím ale, že na východě by bylo možno najít podobné paralely historického vývoje.
S prvními civilizacemi vzniklo také písmo. Člověk začal chodit do základní školy své historie. Naučil se číst a psát. Lidská paměť byla od nepaměti krátká a učenci mohli s jeho pomocí předávat těžce nabyté poznatky až za hranice svých životů. Jejich následovníci už nemuseli všechno zkoumat od začátku. I když antický svět položil základy vzdělanosti, nakonec zkolaboval v prostopášnosti. Snad zapomněl na své bohy a stal se velmi hříšným. Římané zneužívali lásku, degradovali jí na sexuální požitek. Zabíjeli na požádání. Lidský život pro ně neměl valnou cenu. Jedinec degeneroval ve víně a leností v lázních. Vývoj lidstva se úplně zastavil. Jak víme, otrokářský systém byl průvodním jevem antiky.Pro boha bylo nepřípustné, aby jeden člověk vlastnil jiného.
A tak muselo přijít vykoupení. Na svět přišel boží syn. Ježíš byl po primáti Evě a praotci Adamovi třetí člověk osazený duší. Bůh-otec mu dovolil vrátit se od bran smrti a daroval mu moc Ducha svatého. To znamená, že mu umožnil osazovat další lidské bytosti duší. V Novém zákoně je tento úkon popsán mnohem poetičtěji, když se zde uvádí, že na člověka sestoupuje Duch svatý. Od té doby se lidé mohou honosit duší. Nevím jestli všichni, nebo jen někteří. Křesťanství začínalo dobývat svět. Rodilo se však v krvi. První křesťané byli nemilosrdně pronásledováni.
Celý středověk byl dobou nejintenzivnějších válek a zabíjení. Pachuť krve hlodala v člověku více a více. Lidský život měl nejnižší hodnotu v celé jeho epoše. Duše se musely neustále vracet, aniž by zakusily dostatek zkušeností. Ačkoliv byla u moci církev, vývoj lidstva jako celku se za více než tisíc let trvání středověku pohnul vpřed jenom minimálně . Zpočátku byla církev sice duším, svým ovečkám, užitečná. Pak se ale tak rozrostla, že přerostla v příliš masivní a mocné monstrum. Prosadit se v každé tak vlivné organizaci vždy vyžaduje ostré lokty. Jak známo tak se bohužel prosazují jen nepoctivci, sobci a intrikáři. Církevní dogmata vyloženě brzdily vývoj lidstva. A tak se stalo, že za více než milénium a půl středověku celé lidské vědění v podstatě nepřekročilo stín jedné jediné knihy. Bible.
Malé děti se také často upínají na jedinou knihu. Chtějí slyšet dokolečka jediný příběh. Jsou dogmatičtí a kdybychom nechali volný průchod jejich emocím, jistě by byli i krutí. Třeba ne tak krutí jako bývala inkvizice, ale určitě si ještě plně neuvědomují cenu života, ani že mohu být původcem bolesti druhých. Podobně si dnes představujeme chování středověkého člověka. I když obyčejní lidé byli možná štědřejší a srdečnější, než jejich vládcové a rytíři v bitvách. Možná, že i naivnější. Stejně tak vnímáme malé děti. Paradigmata v podstatě zamrznuly na antickém modelu. Pro středověkého člověka byl bůh stále ještě hlavní silou hýbající vesmírem, jako jsou rodiče v očích svých ratolestí.
Držíme-li se analogie vývoje jedince a historie i nadále, pak si renesanci a výkvět barokního umění můžeme přirovnat k dalším dvoum třídám základky. Pro toto období byl typický rozkvět umění. Barokní obrazy a hudba patří dodnes k nejkrásnějším lidským výtvorům všech dob. Děti si na prvním stupni také hodně kreslí a zpívají. V tomto období stále ještě vznikaly nové duše, populace mohla narůstat až do bodu, kdy už Euroasie začínala být civilizaci těsná. Bůh tedy milostivě dovolil Kolumbovi objevit Ameriku. Toto tvrzení lze doložit faktem, že na lodích, na kterých tehdy Kryštof Kolumbus vyplul přes oceán, bych se já osobně neodvážil přeplout Lipno. Ať mi nikdo nevykládá, že Kolumbovi kocábky nebyly na cestě do Ameriky pod ochranou boží ruky.
Amerika za nějaký čas vynalezla nové společenské uskupení. Demokracii. Pod jejími křídly mohly žít duše, které si už prošly raným stádiem vývoje a byly tudíž ohleduplnější a cílevědomější. Lidé si více vážili života a to nejen toho svého. Muž a žena byli schopni déletrvající lásky, proto jim bůh dovolil i déle žít. Aby Bůh prodloužil průměrnou délku lidského života, započal se rozvoj lékařských věd. Civilizace postoupila do třetí třídy základní školy, kde získala základní znalosti z přírodovědy a vlastivědy. Byly to znalosti z dnešního pohledu sice velmi nepřesné, ale alespoň už Země nebyla středem vesmíru a nemoci nebyly způsobeny zlobou démonů. Dokonce si obyvatelé planety Země uvědomili, že spolu s ní obíhají kolem Slunce. Ani blesk už nepovažovali za projev božího hněvu. Na scéně se objevila gravitace. Za svoji snahu na poli vědy a za krásné vysvědčení dostala civilizace dárky v podobě parního stroje, později i automobilu, nebo například letadel a mnohem účinnější metodiku léčení.
S rostoucím objemem znalostí klesal vliv církve, která tak ztrácela monopol na vzdělanost. Duše se mohly více osamostatňovat. Alespoň na první pohled Bůh už nebyl všemohoucí. Většina reality se totiž dala docela dobře vysvětlit pomocí Newtonových, Maxwellových a Keplerových zákonů.
Za čas se bohužel ukázalo, že s tak rychlým vývojem vědy nestíhá držet krok karmický vývoj duší, které ještě nebyly dostatečně vyspělé. Dítěti také nemůžete půjčit motorovou pilu. Církev ustoupila ze svých pozic a věda nedokázala prázdné místo ideově zastřešit. Vznikla krize hodnot, která vyústila v první a druhou světovou válka. Dobře víme, že se chystala i třetí, jaderná, ale na tu nakonec nedošlo. Naštěstí. Bůh přece nemohl dopustit, aby jsme mu svými žabomyšími spory zničili celý projekt. Navzdory tomu se nám málem povedlo spáchat ekologickou sebevraždu. I když jsme se nakonec dokázali vzpamatovat a vyhnout se betonové a freonové devastaci planety, bylo to o fous. Stejně jsme ohavně pošlapali boží zahrádku. Podívejme se pravdě do očí, Země už na mnoha místech nepřipomíná zelený ráj.
Na prahu nového tisíciletí lidstvo procitnulo do své pubertální fáze. Řadový občan konzumní společnosti si nedokáže nic odepřít. Jsme drzí, svéhlaví, neovladatelní. Současnost zaplňuje nadbytek zábavy, včetně nezkroceného sexu. Taková globální technoparty, která nepřináší jen rámus a nepořádek, ale bohužel bývá také často okořeňována drogami.
Moderní doba však nepřináší pouze samé zápory. Masivní nástup křemíkových technologií v posledních deseti letech může nasvědčovat jedinému. Vytváří se celosvětová síť inteligentních bytostí. Jednotlivé duše budou lépe propojené, budou mít lepší přístup k informacím, aby spolu mohli lépe komunikovat a spolupracovat. Až se to naučíme, spojíme svoje schopnosti a začneme naplňovat svou misi. Projekt je zatím ve stádiu zrodu. Hadronový urychlovač částic je jenom začátek cesty, jejímž cílem by měl být nový velký třesk...
Původní vydání:
http://salvet.blog.respekt.ihned.cz/c1-45972790-mnozeni-svetu
2024 ©